Tmou 12 - Trosečníci

Před hrou

Po různých peripetiích stran perosnálního obsazení nakonec krystalizuje finální sestava, ne nepodobná té loňské. Tedy fůze Happy Matfyz Friends, Perníkářů a Trosečníků. Pouze Kosťu vystřídal Bigbaz. Přišel podzim a s ním kvalifikace, stejně jako přechod Nízkých Tater. Ten se týkal naštěstí jen mě, takže zbytek týmu musel ukázat co v něm je. A ukázali velmi dobře... 42. místo v kvalifikaci dodalo vstupenku do hry a taky sebevědomí.

1. šifra - Start

S mírným zpožděním nás doveze "žluťásek" z Prahy do Brna. Valíme pěšky na start, odprezentujeme se. Stále nemáme jedinný atlas Brna s rejstříkem ulic. Ale máme. Já mám svou mapu, zničenou po už z TMOU 10. Má mi ho totiž předat v Brně studující ségra. Naštěstí se povede, dostanem i další týmové šátky a zaujímáme místo, odkud by snad mohlo být aspoň trochu vidět na promítací plátno. Po chvíli se vedle zjevují spoluorgové Hradecké sovy - Pralinky zvlášť. Síba mi závidí svítící propisku, Bobo nám chce podupat alumatky. Dokud je čas, ještě jíme. 17:00 a ozývají se první tóny hymny. Kupodivu je to slyšet hodně dobře. Na plátně se následně zjevují části videí z divokých karet. Brzy identifikujeme hinty na použitý šifrovací systém, značíme si i transformace. Během druhého průchodu potvrdíme odchyt a jdeme stranou luštit. Nějaké nepřesnosti, ale vytlučem z toho Petrov a SC VODOVA (sportovní centrum, sice daleko, ale pořád v dosahu). Dělíme se. Ivo s Matějem na Petrov, my ostatní na Vodovou. Ještě si odskočím a když se vracím, má pro mě Míša s Bigbazem informaci, že nejdeme do Vodové, ale do Schodové. To je blíž a zní to líp.

2. Kolečka

Vyzvedneme fólii, přesouváme se srazit se na Moravské náměstí. Zkoumáme interferenci na fóliích. Časem dorazí i Ivo s Matějem a mají papír. WOW! To je hustý! Jůůů ukaž, já chci taky! Dej to sem! Dost srandy, jdeme luštit. S Míšou odpočítáme počty zubů a hned víme, jaké písmeno je které kolečko. Kluci nakutálí kolečka na svá místa. Na první pokus se to trochu trefefili, ale troška scrablení to spravila. Hurá do Komína. Kupujem jízdenky na trolejbus, zdravím Jeníčky, které tímto zatím drtíme a dobíháme trolejbus 36. Implementujeme teorii nekonečné kapacity dopravních prostředků MHD a už jedem. Ksichty lidí na zastávkách jsou k pohledání. ;-)

3. Gramatika vs sémantika

Ajaj, tohle je čeština. To bude zlý... nakonec ani nebylo a pod dobrým světlem halogenek hřiště to nějak společně přelouskáme a valíme na točnu 36ky.

4. Kytička, aneb nastřihni mi vagínu

Při příchodu zdravíme Tapíry. Vcelku veselé luštění u nějaké lampy bez diskuzí poznamenané "psí minou" v okolí. Nastříháme co je třeba, odhadujeme, že to bude dělat buřtíky a bude to morseovka, ale brzy se nám plány hroutí a objekt získává mnohem košatější tvar než jen řetez buřtíků. Přečteme si pokyn na obvodu, popřemýšlíme nad obsahy lístků, chybí střed, ale to už valíme k Vrbovci.

5. Vrcholy

Tak to uprostřed byla Existence. No co už... ;-) Co ale s tímhle hnusem? Zde bohužel dost zklamala tymová práce. Zaprvé jsme luštili hned od začátku ve dvou skupinkách místo jedné a zadruhé jsem nedostatečně nahlas pronesl "Je tu SKÝ ŠTÍT, chybí mi to HOR-". Takže to asi nikdo nezaregistroval a víc jak hodinu jsme zkoušeli různé ptákoviny ve stylu sesypávat vše jako v počítačových hrách, kde je třeba odpálit naráz co největší oblas stejných symbolů naráz. Po delší době přišlo osvícení a vrcholy jsme prakticky bez problému odhalili a šlo se dál.

6. Bludiště

Pěkné znovuvyužití starého nápadu. Dělíme se, sraz za 5 minut, vynést co si zapamatujem. Po 5 minutách máme sice ne úplně přesně, ale prakticky všechny informace. Rozdělíme úkoly, někdo zakresluje, někdo jde upřesnit informace, kde si nejsme jisti. Po chvíli kdosi odhalí, že cesty mezi městy jsou jednoznačné. Po chvíli zjistíme, že jsou právě 26 znaků dlouhé. Po chvíli i správně vypíšeme abecedy a přečteme křižovatky a už se jde zase dál. Zas tak rychle to nebylo. U správné varianty čtení jsme jedno písmenko vynechali, tak jsme začali vymýšlet alternativy. Ale nakonec se správné reseni odhalili. Sice už je chvíli tma jako na TMOU, ale pořád neobvyklé teplo.

7. Kostičky

Dostáváme balíček, z pokynů víme, že sáček netřeba zkoumat. Těšíme se na něco dobrého uvnitř.Jdeme kousek od zastávky. Rozbalíme, přečteme pokyny a jdeme zas zptáky, aby nám to neujelo. Každej si chce na kostičky šáhnout. Skládáme první obrázky a zjišťujeme, že písmenka jsou na kostkách jen taková, na jaká začínají obrázky. Přijíždí bus, jako první se nasáčkujeme až úplně na zadní pětku. S Ivem odhalujem principy překlápění kostek, aby vznikaly další obrázky. Autobus nás vyplivne v temném lese na asfaltce v obležení desítek LEDkovejch čelovek. Jdeme dobrých 200 metrů, než najdem volný flek. Točíme kostičkami, zkoumáme, kde je v jaké konfiguraci odpovídající písmenko a louskáme první rastry. Časem vyleze něco jako "P_SEK__90MODK441". Hm, to je dobré, tam bud nějaký nesmyslný písmenko jako S V Z nebo J, z 90m to přece uvidíme... ;-). Najdem si kótu 441 a valíme do temných hvozdů. Nejdříve po modré, pak po zelené, tu pak ztratíme, pak se sobě ztratíme, pak si zavoláme, pak se najdem, pak se vracíme. A rozhodně v tom nejsme sami. Nakrosíme to na zelenou a po chvíli najdem za oborou rozcestník. Dojdem ke kótě 441, ale nikdě žádné ledky. Hlavně ne 90m od ní. Sakra, tam nebude písmenko, ale číslo a možná právě šaškujem o kilometr jinde. Jdeme přeluštit a Ivo zatím odbíhá prověřit paseku, která je i v mapě. Vyluštíme "4", čímž jen potvrdíme Ivovi, že jde dobře a on se za chvíli vrací se zadáním.

8. Miny

Sedíme zcela mimo stanoviště, kostky putují do batohu, koukáme svorně na zadání. Jsou tam jak prázdná políčka, tak políčka s nulou. Ta musí mít svůj význam. Nadhazuju nápad miny. Míša zběhlá v základních hrách z Widlí během chvíli princip potvrdí a do 10 minut jdem na přístav cyklistická. Hodně pěkná šifra, ale tvrdě nápadová. Tady se asi bude lámat chleba... a nakonec ne ;-)

9. Akt

Šifra slibuje svým názvem estetický zážitek. Rovnou prozradím, že se nekonal. Uleháme do listí vedle cesty Pohodlné, doporučuju :-), ač u vody, pořád je teplo jaké nebývá zvykem ani na srpnových svíčkách. Okolo je týmů požehnaně, ale nikdo neodchází. To vypadá na těžkou šifru. Nejde to nějak zásadně rychle, ale po chvíli objevíme, že řádky obsahují sekvence samohlásek maximálně 3 a bez Y. Vypíšem si kde dodržují své pořadí a kde jsou napřeskáčku. Nic rozumného z těch klikyháků nekouká. Po chvíli, tuším že Matěje, napadne to nespojovat, ale jen kreslit rastr. Překreslíme a jdeme. Od našeho příchodu odešly nejvíše 2 týmy. Tady jsme jich dost dali.

10. Kolečka s obrázky

Debatujem o kešce na šutru pod mostem přes vodu, vysápem se na hrad, kde shodou okolností byla před týdnem Míša na nějaké potáborové víkendovce. Hrabat listí, ač to už tak vůbec nevypadalo. Najdem zadání, zaberem lavičku se stolem. Odskočíme si. Společně bez problém vyluštíme, zvládneme konečně i něco zbaštit a jde se dál - na kótu Vrtačka.

11. 3D brainwash

Sešli jsme z hradu, našli a sledovali kus modré a poté vyrazili "po pankáčsku" krleš hore po největším gradientu. V mapě měl být průsek, realita je taková všelijaká. Naštěstí vršek kopce se hledá dobře. Trochu hůř pak stanoviště v díře na plochém vrcholku, ale Ivo má trénovaný kontaktní čočky, takže nacházíme. Fuj, to je nějaký rastr pokrytý kostičkami. Ono by kostičky (jejich plášť) šlo vlastně rozbalit. A mohlo by to taky pokrýt plochu a možná i něco zbyde. A nastupují dlouhé minuty totálního vymývání mozků. Nejvíce se zasloužil na úspěšném vyřešení Matěj. Holt teoretická fyzika mozek natrénuje. Ostatní pomáhají, spí, krmí se nebo kombinují předešlé. Vyšlo NS4, interpretace naštěstí není složitá

12. Rekurzivní brail

Trochu blbá navigace, ale neztratili jsme se totálně. U šifry je narozdíl od té předchozí jen jeden tým, to bude asi dost rychlé. A taky že jo. Shodné délky znaků v morzeovce z toho doslova čumí. Přepíšem, sestavíme mezizadání, vyřešíme. Trivka. ;-)

13. Šachový volejbal s morzeovkou

Dojdem pod kopec, vysápem se hore, vyzvednem zadání a 3 a půl hodiny se nehnem z místa. ;-) Týmů okolo dost a nemizí. Pozorování je dílem okamžiku. Šachy, morseho i volejbal odhalíme. Stanovíme si pravidla a začínáme sehrávat první partie. Fixky barví fólie, líh smývá fixy, a tak pořád dokola. Spekulujeme nad tím, zda sehrávku má končit král, zda figury hrají právě jednou, zda po odehrání vypadávají, co vlastně je terč (hrajeme ho jako dámu), variant stovky a pokud nejsou orgové jó svině, tak by měl existovat jednoznačný průchod a to právě jeden. Prořezáváme stavový prostor dle přípustných pravidel morzeovky, vypisujeme téměř kompletní možný strom průchodů. Čas neúprosně letí, slunce hřeje, stoupá po obloze a průchod TMOU se nám uzavírá... :-(. Nakonec někdy v 11:00 hodin rozlepujeme kapitulační obálku a jdeme do cíle. Ale co to? V záři dopoledního sluníčka vidíme několik oranžových čuníků. Co čuníků, vždyť je to samotný Chlýftým, a co víc, dokonce "rypák". Jsme hustý! ;-) Tak prohodíme pár slov, postěžujeme si tak, abychom nic neprozradili, popřejeme hodně štěstí a odcházíme směr Bystrc.

Cíl

Tak nakonec ani Chlýftým 13. šifru nedal. Až na jedinný tým, ti kteří dali 13ku, prošli TMOU 12. Jak málo chybělo! V cíli pokecáme s Pralinkami, vyslechnem vzorové řešení a vydáme se do svých domovů.

Zhodnocení