Letos jsme opět spojili síly Happy Matfyz Friends a Trosečníků. V pátek před hrou nám ale Bigbaz oznámil, že je nemocný a hry se nezúčastní. Na poslední chvíli jsem už náhradu nesehnala, tak jsme šli ve čtyřech. Zádrhel byl ale v tom, že Gimli a PHX byli jako porota na programovací soutěži v Hradci Králové a měli se k nám připojit až po 17. hodině.
Před hrou jsem si ještě zopakovala loňské šifry na hře „Před tratí“. Skončili jsme na šifře, kterou jsme loni luštili 9 hodin – Souřadnice. Půl hodiny nám na vyluštění nestačilo.
14:00
Chvíli jsem se bála, že budu muset startovat sama. Naštěstí ve 13:57 Lukáš konečně dorazil. Start jsme s přehledem zvládli i ve dvou. Chvilku po 14. hodině jsme na pokyn organizátorů otevřeli obálku, ve které jsme už předem podle tvaru poznali pivní lahev. Lahev na sobě měla dvě etikety - jednu s logem hry a druhou s částí obrázku. Tady přišla základní chyba: neprohlédli jsme důkladně předmět, který jsme dostali od orgů a nezkoušeli jsme se podívat pod etiketu.
Začali jsme vyměňovat naši lahev s ostatními. Po chvíli jsme měli již 7 obrázků z 9, nikdo ale s Lukášem nechtěl vyměnit lahve se zbývajícíma dvěma. Nevadí, Lukáš si zapamatoval, jak vypadají a vyměnit je nemusel. Výsledný obrázek znázorňoval odloupnutou etiketu. Odloupli jsme a Lukáš šel říct orgům heslo. Vrátil se s nepořízenou, lahev prý musí být prázdná. Otvírák jsme si museli půjčit od Pralinek zvlášť. Společnými silami jsme pivo vypili. Až v průběhu hry nás napadla hříšná myšlenka, že se dalo vylít...
Na druhý pokus se také nezadařilo, protože si Lukáš špatně pamatoval heslo. Do třetice všeho dobrého, heslo bylo řečeno orgům správně, lahev prázdná, a tak jsme se dozvěděli polohu dalšího stanoviště.
Na zastávku jsme dorazili mezi prvními, autobus měl jet za 3 minuty. K tomu měl 5 minut zpoždění a už jsme zdaleka nebyli první.
14:41
První šifra byla až moc jednoduchá – doplňovaly se dvojice nebo trojice známých postav (např. Tom a Jerry) a pak se bralo jejich počáteční písmenko. Strávili jsme na ní zbytečně moc času tím, že jsme si ji nejdříve celou přečetli. (To podle mě není na škodu - pořádně přečíst příklad.) Také nás zdrželo to, že já jsem hlídala místo na sezení a Lukáš šel vyzvednout šifru. Na vyzvednutí ale byli potřeba dva lidé (Škoda, že se sni v rámci týmu nedovíme proč dva lidé.) – trochu nevýhoda dvoučlenného týmu.
15:10
Časté předpony „po“ a „u“ byly v textu patrné na první přečtení. Také tady jsme ztratili zbytečně mnoho času. Nevěděli jsme, jestli brát jen předpony nebo i jiné výskyty „u“; vyzkoušeli jsme morseovku; brala jsem písmenka až ze slov po předponě „po“, … Nakonec jsem ale přišla na to, že se bere vždy písmeno hned po předponě. Tady by nám určitě pomohlo luštit ve více lidech, každý by mohl zkoušet jiný princip vybírání písmenek.
16:04, 25. místo
Další šifra byl deník bezdomovce Franty – popis, jak se stal bezdomovcem, a seznam jeho „domovů“ během jednoho roku. Našli jsme si pěknou lavičku na luštění a hned jsem zkoušela odečíst čísla, která udávala, od kdy využíval jednotlivá místa na přespávání. Napovědělo to na použití mapy blízkého okolí. A tady nastala zásadní chyba: začali jsme si zakreslovat všechna Frantova nocoviště do mapy. Druhé nápovědy skryté v prvním písmenu nocovišť (že tato místa jsou na nic) jsme si bohužel nevšimli. Zakreslování zabralo spoustu času a pak jsme jen konstatovali, že z toho nic hezkého neleze. Začali jsme se tedy věnovat textu. Objevili jsme tam pár podezřelých slov jako „višňovka“ a „karlovarská“. Koukli jsme do mapy a dané ulice našli, k nim i ostatních pět, které se v textu vyskytovaly.
Již při prvním čtení mě v textu upoutala „blikající dvojtečka na digitálních hodinkách“. Že by k něčemu napovídala? Máme 7 vět, mohl by to být sedmisegment. Nepodařilo se nám ale odhalit, která ulice kóduje který segment. V prvním odstavci bylo 5 ulic, to odpovídá (v intervalu 0-365) pouze číslicím 2 a 3. Ve druhém byly tři ulice, to může být pouze sedmička. (Hádám, že každá ulice rozsvítí jeden ze segmentů...) A na to sedělo už jen nocoviště s číslem 274. Kontrola posledního odstavce: 4 věty, to může být čtyřka, vyrážíme dál. (Haluzáci jedni...)
Původně jsem očekávala, že posily dorazí do Prahy v 16:45. Když jsem v daný čas vytáhla mobil, abych zkontrolovala stav, zjistila jsem, že teprve vyjíždí z Hradce Králové, takže je můžeme čekat nejdříve za 2 hodiny...
17:36, 25. místo
Dostali jsme dlouhý pruh papíru, na kterém bylo něco jako části písmenek v řadě a dlouhá čára těsně pod písmenky, na konci zahnutá do pravého úhlu. Hlavním krokem zde bylo, udělat si analýzu vyskytujících se znaků: v první části byly obloučky ve tvaru „U“, ke konci byly obrácené. Dál mě napadlo přiložit jedno zadání k druhému tak, aby seděly na vyznačený roh. Moc to na sebe nepasovalo, ale trochu to písmenka připomínalo. Za chviličku jsme si uvědomili, že je potřeba proužek přiložit ještě potřetí, aby to dalo písmenka celá, a mohli jsme pokračovat dál. Udělat z toho ruličku nás vůbec nenapadlo.
18:35, 24. místo
Cestou k 5a se začalo stmíva. Šifru jsme vyzvedli, bylo na ní spousta různých oken a já v tom hned viděla Brailla. Malinký zádrhel byl jen symbol pro přepínač na čísla. Vyšly nám vzdálenost a směr, kterým se máme vydat. Proč tam ale byla taková pěkná okna, když to byl jen Braille?
19:07, 22. místo
Teď už byla tma. Hledáním po různých zákoutích jsme strávili minimálně 15 minut. Jiné týmy tam luštili, takže místo nám vyšlo dobře - nebo aspoň stejně jako ostatním... Od někoho jsem dokonce zaslechla, že opodál je bezdomovec. Přeměřili jsme ještě jednou vzdálenost a azimut od předchozí šifry, tentokrát na podrobnější mapě. Nevycházelo to na křižovatku, ale kousek na louku. A v pokynech přeci psali, že má být v týmu někdo, kdo se nebojí bezdomovců. Bude tedy nutné se za bezdomovcem vydat. Doufala jsem, že ten, kdo se ho nebude bát, bude Lukáš. Vyřídil to s ním pěkně a po chvíli jsme šifru od něj dostali. Že nám ukazuje, co právě pije (nápověda na další stanoviště), jsme moc nevnímali. Podle fotek to měly jednodušší týmy, které k němu přišly ještě za světla – na lavičce, kde bezdomovec sídlil, bylo nalepené logo hry, kterého jsem si já za tmy vůbec nevšimla.
Chvíli jsme se zabývali jen domečky, měly různou šířku, výšku a výšku střechy a čísla v nich byla postupně všechna. Pak mě napadlo je přiložit na okénka – a krásně to sedělo. Okénka jsem si očíslovala podle historických období (1, 2, 4, 8 a 16) a zkoušela jsem sčítat hodnoty v jednotlivých domečcích. Měla jsem ale prohozená poslední dvě, tak mi to nejdříve nevycházelo. Svůj nápad jsem ale nevyjádřila dost srozumitelně, takže mě Lukáš nepochopil a všechny domečky jsem vyhodnotila sama.
Mezi luštěním jsem ještě navigovala zbytek týmu, kam mají jet. Jakmile jsme vyluštili, poslala jsem jim sms s řešením, které pro ně bylo v opačném směru, než ve kterém se k nám bližili. SMS si ale nepřečetli a potkali jsme se asi po 10 minutách na cestě. Tak jsme konečně byli v 19:45 v celé sestavě.
19:59, 20. místo
Ve skanzenu se nám moc líbilo, na většině šifer jsme si pochutnali. Dostali jsme celkem šest nápověď, většina z nich byla vyrobená z jídla (perník, polévka, jednohubky, špíž a bageta; a k tomu jeden toaleťák) a z nich jsme měli odvodit jedno heslo a poslat ho v sms. Nepodařilo se nám vyluštit přesmyčku z perníčků (hejtman – mě by spíše zmátla) a toaleťák („schroedin“ nám nepřišlo jako perspektivní začátek tajenky). Jakmile jsme se na luštění přesunuli do vytopené místnosti s občerstvením, Gimli odhalil heslo „krabice“ a mohli jsme pokračovat dál.
21:21, 17. místo
Šifru jsem vzala do ruky a vidím, že si lidé přesedávají ve vlaku. „To bude Braille.“ A byl. První půlku písmen jsem si ještě pamatovala, pak jsem to radši začala psát a pokračovali jsme hned dál. (Míša si nechala vše pro sebe a šifru jsme ani neviděl a sotva si stačil přiobléct další vrstvu.)
21:52, 17. místo
Na náměstí jsme hledali šifru a já šla pro jistotu prohlédnout i okolí popelnic. A na jedné z nich bylo logo hry. Tak jsme sebrali odvahu a popelnici otevřeli – byla plná knih. Vybrali jsme si nějakou lehkou, aby nás netížila v batohu. Po chvíli prohledávání si PHX všiml, že na prvních dvou stranách jsou zakroužkovaná písmena: dávala slova „sudá“ a „lichá“. Chvíli jsme přemýšleli nad tím, co by mohla kódovat dvě slova. Gimlimu to připomínalo nějakou jinou šifru, ale nevzpomínal si přesně, o co tam šlo. PHX si dál listoval knížkou a za chvíli odhalil, že chybí některé stránky. A měli jsme vyhráno – stačilo vzít číslo stránky (sudé nebo liché z dvojice) a převést na písmenko.
22:37, 13. místo
Tak tady přišel první zádrhel. Dostali jsme obrázek s orámovaným obdelníkem, který měl uvnitř 10 obrázků a nahoře vstup s pac manem. Na luštění jsme se přesunuli do metra, aby nám nebyla zima. Ke každému z obrázků jsme nalezli několik názvů, ale pořád jsme nevěděli, co s tím. Různě jsme překreslovali mřížku, která šla dovnitř nakreslit, vepisovali do ní písmenka (přesně 5× se do volných políček vešla abeceda), atd.
Po půlnoci (když se mělo uzavírat metro) jsme se rozhodli, že se přesuneme do centra k Lukášovi domů, ať můžeme luštit v teple. Nasedli jsme do posledního metra směr Černý most. Těsně před nastupováním do metra jsme si všimli, že obrázky by mohly jít pojmenovat podle čísel. Ale nedařilo se nám to u všech. Po pár stanicích metra jsme odhalili většinu a já spočítala vzdálenost mezi jednotlivými obrázky. Z většiny písmenek se už dalo číst řešení „Na Vidouli“. Akorát jsme přijeli na Národní třídu a na druhé straně perónu stálo poslední metro směrem na Zličín. Měli jsme velké štěstí, stihli jsme přeběhnout a projeli jsme se tak posledním metrem v obou směrech. Yeah!
0:50, 13. místo
Tady jsme dostali pokyn, že se nacházíme u „Národní přírodní fekální zóny“. S Gimlim jsme si vzali lopatičky a vydali se prozkoumávat hovínka. PHX si mezitím všiml, že ohraničené území, ve kterém se hromádky nacházely, mělo tvar České republiky. Gimli zakreslil do plánku jednotlivé exkrementy a skupiny čísel, které se pod nimi nacházely, jsme identifikovali jako kraje. Dlouhou dobu jsme pracovali s počtem jednotlivých čísel. Můj první nápad byl, že vezmeme tolikáté písmeno z názvu kraje, kolik čísel v daném kraji je. Ale ani po několikerém přepočítání z toho nic zajímavého nevypadlo. Pak mě to napadlo: nesouvisí náhodou dané číslo s počtem okresů v kraji? Stejda google nám prozradil, že souvisí. Tato čísla jsou tedy na nic :-(
Už nám byla dost zima, tak jsme se přesunuli na nejbližší benzínku. Měli tam luxusní čaj jen za 25 Kč, tak jsme si všichni pochutnali. A pak to někoho napadlo: budou to poznávací značky.
3:33, 15. místo
Cestou z 10. šifry si PHX všiml, že za číslem 10 byla tečka, to u ostatních šifer nebylo. Že by nás čekalo nějaké překvapení? Ano, čekalo – šifra číslo 10 a ½, která byla totožná s loňskou. Přišlo nám rychlejší si řešení najít (Vivat Kindle 3G!!!), než ji luštit znova, a po chvíli jsme se konečně vydali na jedenáctku.
4:05, 15. místo
Dostali jsme veliký papír s něčím, co vypadalo jako mapa, jen některé části byly zvýrazněné červeně. Křižovatka u metra Dejvická byla jasná na první pohled (Abych to nepoznal po 8 letech studií v kampusu ČVUT.), několik dalších křižovatek jsme identifikovali celkem snadno. Po chvíli jsme usoudili, že vše to budou okolí stanic metra. Dohledávání na mapě trvalo dost dlouho. Přesunuli jsme se směrem k metru, abychom se zahřáli. Přišli jsme přesně včas, když se metro otevíralo. Chvíli jsme si i proti trudomyslnosti pojezdili metrem tam a zase zpátky. Po čase jsme měli téměř všechny stanice pojmenované. Co s tím ale teď? Tak to vezmu podle jednotlivých tratí. A ono to i celkem kreslilo písmenka... Dvě neurčené stanice jsme si poručila, co mají být, aby mi to vycházelo. A byly to ony. Jen nám výsledek „spain ca“ ani „sapcina“ moc nadával smysl. A navíc nám tam zbylo plonkové Náměstí míru. Chvíli jsme do toho bezradně koukali až Gimliho napadlo, že na Muzeu je potřeba přestoupit z C na A a hned z toho bylo krásné „Sarcina“. (Jako výsledek možná jo, ale pojem krásné si vysvětluju jinak. ;-))
6:30, 13. místo
Další šifra vypadala jako cestička, která je lemována stromy, kameny a trávou. Na cestě byly postupně dvojice písmen. Hned po vyzvednutí jsem si všimla, že tráva a kamení jsou ve skupinkách po pěti – to zavánělo binární soustavou. Jako nápověda vyšlo z binárky „poslední společný suk“. Zkusila jsem si přepsat dvojice písmenek do klikatice inspirované morseovkovým stromem, ale moc společných prvků jednotlivá písmenka neměla. A proč jsou ta písmenka většinou blízko sebe v abecedě? Jejich vzdálenost nám nic nedávala. Také tam byly 2 barvy kamenů a 2 šířky trav. Měl by se na to použít nějaký strom, když je hovoří o suku. Ale morseovkový tam nesedí... A pak už jsem začala usínat :-(
Kvůli zahřátí a probuzení jsme se rozhodli pro přesun na Anděl. Už jsem se těšila do tramvaje, protože mě cestou něco napadlo a chtěla jsem si přepsat dvojice písmenek do bináru. V tramvaji jsem s tím hned začala. Ostatní se mě snažili odradit od toho, ať si ten binár nepíšu jako morseovku (místo 0 jsem dělala tečku, místo 1 čárku), ale mě se to tak líbilo, přišlo mi to přehlednější. A všechny ty dvojice začínaly stejně... Dopsala jsem si všechny a zkusila jsem společné začátky přečíst v té morseovce, kterou jsem si to nevědomky zapisovala. A měli jsme řešení. Byli jsme už jen jednu stanici před Andělem, tak jsme rychle vystoupili a šli na autobus směrem k další šifře.
Teď jsem si četla oficiální řešení a nepochopila bych to z toho asi ani na 2. přečtení, to moje řešení mi přijde elegantnější :-)
8:16, 13. místo
Osmisměrka nám také dala zabrat. Byla to mřížka z písmenek asi 27x22 lemovaná převážně písmeny R a D a 2 písmena přečnívala mimo mřížku. Chvíli nás zdrželo to, že písmena D a R na hranách mají 3 znaky v morseovce, rohová mají 4 znaky a N a I, které byly mimo, mají 2 znaky. Ale to nakonec byla jen náhoda. Po chvíli Gimliho napadlo, že D=dolů a R=rovně. Tak to vykreslilo rámeček, který jsme tam od začátku očekávali, vevnitř to ale nekreslilo nic zajímavého. Po nějaké době jsem začala písmenka rozdělovat podle toho, jestli v morseovce začínají tečkou nebo čárkou (kreslila jsem tečky a kolečka). Několikrát jsem nad tím usnula. A v rozespalém stavu jsem nad jedním písmenkem místo kolečka nakreslila dvě čáry, které vypadaly jako semafor. Naštěstí si toho po chvilce všiml Gimli a semafor jsme aplikovali na okrajová písmenka: vzniklo nám krásné ohraničení a šipky, kudy do a z bludiště. Bludiště jsem prošla, ale nic pěkného čára průchodu nenakreslila. Aha, vezmeme písmenka, přes která se prošlo dvakrát, a máme tajenku.
10:36, 13. místo
Cestou k šifře jsem doufala, že se nám nestane to co už se stalo asi třikrát – na poslední šifru budeme muset běžet, abychom ji stihli vyzvednout před koncem hry.
Na naší poslední šifře nás čekalo mnoho písmen uspořádaných do několika kruhů. Postupně jsme v kruzích začali objevovat slova. Ale nešlo nám to moc rychle, já opět část prospala (ostatní také průběžně pospávali). Nakonec jsme šifru vyluštili v 11:45. Náš nejrychlejší běžec Gimli ale racionálně usoudil, že za 10 minut v pohorkách k další šifře nedoběhne, tak jsme si poslali kapitulační SMS, abychom zjistili, kde je cíl, a po chvíli diskuse jsme se rozhodli vyrazit raději domů.
Hra se mi moc líbila, nejvíce asi šifry domečky a strom. Sluníčko krásně svítilo... Nakonec se ani nedostalo na všechno oblečení. Ale zima byla i tak nechutná. A na oblečení by došlo, když by nebylo kam vždy utéct do tepla.
Letos jsem se rozhodla, že se budu řídit pokyny organizátorů a vezmu si jen papír a tužku. A chyběla mi minimálně guma, občas i pravítko (to se ale dá nahradit šifrovacími pomůckami, což asi i orgové zamýšleli). A nakonec i přístup na net - v našem případě díky Kindlu 3G - docela urychlil nejméně dvě řešení.
Kdo ví, kdybychom byli od začátku všichni, možná bychom se dostali i na poslední šifru. Mnoho času nám zabraly přesuny do tepla, ale vždy pomohly k vyřešení.
Sepsala Míša, opravil a doplnil to po ní Gimli ;-)