25.11.2008 18:31:34
TOTO NENÍ FINÁLNÍ VERZE REPORTU, PRACUJE SE NA MAPÁCH A STATISTICE Z GPS!
G2
Aktuální složení trosečníků na Octogintě Octo 2008 - z leva: Ondra, Gimli2, Pigi, Duha, Šárka
Rok se s druhým sešel a zase se blížil termín toho tajemného normálními smrtelníky nepochopitelného drsného listopadového závodu – Octoginty. Nebo taky vlastně takové delší příjemné listopadové procházky pozdně podzimní krajinou připravující se k zimnímu spánku. Trosečníci ale měli problém. Chyběl člen, jelikož Verča byla souhrou okolností odsouzena k neúčasti. Nastalo tedy shánění nového člena, ideálně členky. Kandidátů bylo zprvu dosti, ale zásoba se rychle tenčila a žádná(ý) s námi nechtěl. Nakonec se ale zadařilo a s Trosečníky byla připravena vyrazit Šárka. Byla uspořádána taktické porada v „Kavárně“, rozděleny úkoly stran toho, kdo co vezme a zařídí.
Fyzická příprava se nekonala, jen se někteří ještě stihli vysílit a unavit na Tmou, 5BV či Hrobu. Jak se ale ukázalo, nikdo se nezničil tak, že by to mělo vliv na průběh 88čky. Dne 13. 11. Gimli i Duha stihli absolvovat vlastní promoci a Šárka si pobyla od časného rána ve škole. Přesto všechno jsme se až na Duhu sešli včas na Hlavním nádraží v Praze. Duha dorazil asi o 40 minut později (Trosečníci přece nemůžou začít včas), leč nevyšlo mu to a po prezenci jsem měli asi 15 minut na družení se s ostatními týmy, diskuzi o vybavení, obzvláště o Ondrových kalhotech. Mnozí členové dalších týmů museli čelit všetečným Ondrovým otázkám, zda je jim v kalhotech zima nebo vedro atd. Nebylo to naposledy.
Ve 22:00 otvíráme obálku. Čteme pokyny. Dělíme se na tým A (Ondra, Gimli) a tým B (Šárka, Pigi, Duha). Tým A nastupuje do vlaku směr Beroun, s týmem B se nesmí až do pátku 01:00 bavit. Ve vlaku obsadíme prázdný vagón, aby nás z něj následně Náčelník vyhnal mačkat se do posledního. Odjíždíme a během cesty shlédneme představení se „šifrou“, která nám říká, že se s týmem B potkáme na kótě Děd 492 nad Berounem. Ještě jsme zavalení dávkou letopočtů a krátkých událostí, které se do konce 88čky již nepoužily. Máme za úkol vyzvednout na 2 místech podklady pro první aktivitu. Na rozdíl od většiny se nedělíme a valíme z Berouna oba směrem do Hudlic (poprvé!) ke kostelu. Čeká nás poctivých 9km po asfaltu, takže hned za Berounem přezouváme z pohor do botasek. Přicházíme do Hudlic, vyzvedáváme herní žetony a žolíky. A chystáme se směr Nižbor. Je však již po 01:00 a voláme týmu B, kde jsou. Dovídáme se, že jsou těsně pod vrcholem Dědu. Že mezitím posbírali v Praze informace o tom, jaké symboly se budou dát měnit u jakého stanoviště v následující aktivitě. Mine nás borec směřující z Nižboru do Hudlic. Kurník, něco není úplně dobře. Domlouváme se, že B tým vyšle do Nižboru rychlou spojku a my povalíme s Ondrou na Děd. Vyjde to časově lépe, než když bychom do Nižboru šli my. Beztak se tam ještě podíváme. ;-) Šárka nezapře duch repre orienťačky a valí z Dědu do Nižboru pro herní kartu. Vůbec ji neznervózní, když jí org, od kterého kartu přebírá, sdělí, že je tam asi s hodinovým zpožděním od posledního týmu. My s Ondrou naopak míříme na Děd. Obyvatel maringotky, původem z východu kempující asi 2km od Dědu, netuší, kde to je, ani kudy tam. Spolu s neznámou členkou konkurenčního týmu posléze červenou značku nalézáme a jdeme na Děd.
Na Dědu je již les plný rychlých LED světýlek. Setkáváme se s Duhou a Pigim,
zjišťujeme, co nás čeká. Šárka je již na cestě zpět na kopec.
Mapujeme zatím pozice stanovišť. Šárka donesla kartičku na lepení
samolepek a šla zaslouženě spát. Ondra dělá centrálu a PMR převaděč,
Gimli, Pigi a Duha obíhají, postupně spíše obcházejí stanoviště a
kšeftují. To nám vydrží až do 07:00 pátečního rána, kdy hodinu před
potupným prozrazením řešení dokončujeme aktivitu a víme kam dál.
Ondra se k závěru ještě stihl trochu prospat.
Začátek neveselý, truchlivý. Ztrátu na první odhadujeme na více jak 3 hodiny. Historický kvíz nás posílá do Nižboru na zámek. Cestou mě potkává první krize (a v takové míře naštěstí poslední), ale ještě se udržím na cestě ;-). Za půlkou cesty potkáváme tým v protisměru. Vesele štěbetají, pozdraví a ani očkem nenaznačí... Po chvíli, na kraji Nižboru, se situace opakuje. Opět veselý tým peláší v opačném směru. Prý mají v Nižboru dobré koblížky. Ti orgové jsou ale mrchy, když nás ženou tam, kde už jsme jednou byli, a pak zase někam dál, téměř zpátky. Dupeme kopec k zámku, kde nás vítají Gulášníci a odkazují nás k nástěnkám, prý je tam papír s logem 88. Hups! Proklatý mistr Theodorik. Nebo někdo jiný? Každopádně čeká nás krásných 6 km po asfaltu do Hudlic (podruhé!). Každopádně to ale znamená zbytečných 12km v nohách navíc. Orgové jsou svině! Drsná motivační zkouška hned zkraje. Sejdeme dolů k jednotě a vykoupíme koblížky. Pigi a Ondra otestují kvalitu toalet v nedaleké benzině a můžeme vyrazit směr Hudlice. Hudli, hudli! Orgové jsou svině! Hudli! Cestou se opakovaně míjíme s Gulášníkama. Nutno ocenit perfektní herecký výkon obou týmů, které jsme potkali cestou do Nižboru. Doufám, že jsme jim to oběma pak natřeli.
Cesta do Hudlic je ubíjející. Hudli. Orgové jsou Hudli! Hudli, hudli.
Konečne v Hudlicích. Někteří podruhé. Historickými mapami jsme si jistější a
vychází nám jako další stanoviště křižovatka silnice a MTZ ve Svaté.
Pomocný text z předchozího stanoviště byl zcela k ničemu. Jdeme dál,
Gulášníci odpočívají u kostela, ale mapy jim očividně přílišnou
jistotu kam dál nedodaly a vypadají lehce zoufale.
Bylo to správně, našli jsme další část kvízu a došli tým před námi. Snídáme uheráček, műsli tyčky, rohlíčky z domu namazané, buchtičky upečené. Prostě snažíme se zapomenout na „Hudlice“. Což, jak se ještě ukáže, není možné, ba co víc, témata hovorů jsou dále prakticky jen dvě: Ondrovy nové kalhoty a Hudlice. Úspěšné vyřešení kvízu s otázkami na "měšťanské požadavky" nás posílá na rozcestí červené a žluté severně od Hředle ke Klementu Gottwaldovi. Konec kvízu a lehká steganografie co to má bejt?? nás posílá na Točník. Pigiho průjem eskaluje. Šárka si čte noviny (prý je nuda a diskuze s ostatními je monotónní) a dožaduje se hospody. Trosečníci, proslulí svou abstinencí a modrým životem, by se už už nechali zlákat, však hospoda jest zavřená, což těžce nese nejen tým před ní sedící.
Je těsně před setměním. Zahazujeme baťohy do konírny, nepohrdneme teplým čajem
od orgů. Pigi jde spát - bez spacáku (prý se nevešel, aby se vešlo
pivo) - jen v Émerický válečný bundě a na druhý den se tváří
promrzle.
Ondra vybíhá na nešťastnou multikešku, ostatní dávají sokoban (1b) a zvuky ze studně (3b - žolík). Duha ještě před usnutím vyráží na vertikálu, ale vrací se tím, že nic moc a body z toho asi nebudou.
Šárka, Gimli a Ondra úspěšně staví poslepu stan (už byl chudák trochu potrhán a tyčky lezly zásadně tam, kam neměly) (4b). Gimli telefonicky preventivně zjistí řešení 8 dam a jde spát. Šárka s Ondrou postupně odbíhají na finálku kešky (nenalezena!) a vertikálu (Ondra stejně jako Duha příliš pomalý) a pak hurá na 8 královen usazovaných pomocí závěsu na teleskopické hůlce. Úspěch za 2 body (6b). Čichání je pak pro Ondrovu chronickou rýmu neúspěšné. Po půlnoci ulehají všichni Trosečníci. Předem domluvený budík na 02:00. Leč Gimli se vykope až asi o 15 minut později a budí ostatní. A sám zkouší ještě znovu nalézt finálku keše. Opět neúspěšně. Hudli! Než se vykýblujem je 04:00. Hudli hudli, takhle to nepude...
V odhalení průběžného (předem neznámého) stanoviště nám zabránila jen momentální lenost, díky které se nápad vylézt nahoru na věž Žebráku nesetkal s přílišným nadšením, protože nás v tu osudnou chvíli nenapadlo, že když odtamtud někdo vysílá morseovku (což jsme si všimli už cestou po točnickém úbočí), tak tam taky něco zaujímavého bude. Do Hudlic!
Čeká nás první postupová šifra s kartami. Je na to jen 5 minut. Duhu napadne, že jedna v každém balíčku chybí. Díky tomu získáváme to podstatné – tedy vlastně samotnou šifru. Ve 2 balíčcích si nejsme jisti, ale převážnou část máme. Je nám sděleno, že smíme použít nápovědu pro druhou postupovou šifru, aniž bychom ztráceli body. Patrně orgové zjišťují, že jsou všichni ve skluzu.
Čeká nás výsadek začínající na parkovišti, které jsme sice nenašli, ale stopli
si orga cestou. Již zkušeně předem dělíme mapy a GPSky do skupin, aby
nikdo nezůstal bez šance se najít. První vysedá Pigi s Ondrou,
pak sólo Duha a nakonec Gimli se Šárkou. Ti vyřeší karetní šifru
a posílají nás všechny vysílačkami a mobily na Kuchyňku. Lehce
znejistí, když Sven (jeden z orgů Tmou) suverénně po vyluštění vyrazí
opačným směrem. Aspoň mají o čem celou cestu diskutovat. Duha si to
ještě švihnul kus přes Plešivec, aby měl lepší signál. Holt bývalý
Errortel je Errortel. Pigi a Ondra to mají nejdál a začíná den ve
znamení: „Běž! Běž! Žer!“ A pro změnu zase „Běž!“
Ať žije asfaltové království.
Se Šárkou míříme na Kuchyňku. Cestou setřeseme neznámého týmáka. Odpočineme si
a otestujem toaletní kvality místního polesí. Červená značka je
značena trochu podivně (Duha řešil ono podivné zabočení značky jejím
opuštěním a krosením hustníků a ostružin přímo za šipkou GPS), ale po
chvíli získává opět správný směr. Docházíme na Kuchyňku vydatně
obleženou týmy. Bereme knížku o dietě, a maje nastudovanou nápovědu
lámeme hbitě první stupeň šifry. Ve hřbetu odhalíme další pokyny a
zadání. Vyhledáme dané recepty, ale dál to už moc nejde. Svítí
sluníčko, nefouká a je takové studenější babí léto. Hnijeme vyvalení
na karimatkách a Šárka usíná. Gimli zkouší luštit a přitom se krmí.
Duha, který celou cestu baví ostatní svými zbytečnými telefonáty
(holt samota se na člověku umí podepsat), probouzí Šárku, která
v rozčilení nad přerušeným snem rozlouskne šifru.
Podzimní výval a pohodu na Kuchyňce ukončí až poslední dva dorazivší, Ondra s Pigim. Ondra nadhazuje nové téma místo Hudlic a kalhot, a to zda propíchnout, či nepropíchnout. Oba zalepují puchejře, občerství se, namáznou kostivalem a hurá na Stožec. Težko, přetěžko se opouští slunná karimatka v měkkém listí.
Téměř tryskovým tempem a v dobré, leč uťapkané náladě, dorážíme na začátek části B. Cestou dobereme vodu v tajném Pigiho prameni, mineme cíl cyklistického závodu, pokecáme s Piráty z KloBBouku. Po krátké poradě valíme dolů do Sokolovny v Dobříši. Před soumrakem stíháme ještě rychlý nákup (rohlíčky, slaninka, 500g jogurty).
Výborný Orgoguláš dodá sil a hurá na první trojkové stanoviště, kam musíme v
kompletním složení. Je zajímavé, jak se dají ubýt chuťové pohárky
neustálou konzumací sladkostí – obecněji outdoorovou
energetickou stravou. Guláš byl zpočátku zcela bez chuti a ta přišla
až zpětně. ;-)
Průsvitové desky nevyřešeny. Nikoho nenapadlo, že máme historické postavy
rozdělovat na dobré a zlé. Alespoň že Duha s Pigim na zpáteční
cestě uplatňují žolíka při úspěšném hopkání na skákacích botách (8b).
Skákací boty - triviální úkol natrénovaný na vzpomínkách na OGo se mění ve značně hardcore záležitost v okamžiku, když zjistím, že nejsem schopen zatnout vyčerpané svaly a udržet tělo alespoň trochu v klidu. Když k tomu přidáme problémy se zakopáváním o vlastní nohu a kamikaze výpady za padajícím míčkem, tak mám pocit, že je zázrak, že mě neodvezli sanitkou. Každopádně orgové asi nevěřili svým očím, že jsem trasu nakonec bez problému absolvoval.
V Sokolovně ještě Gimli se Šárkou rychle plní taneční – oddupat v DDR jednu skladbu obtížnosti 2/9 alespoň na hodnocení D (9b) a Šárka se vydává na stanoviště, kde bohužel nepřemůže GPS bludiště. Všichni ostatní spí.
Po návratu budí Ondru. Přes pole a potoky hurá na zdrcadlo – opsat větičku. Vše správně, úprava nádherná, krasopis za 1. Jen ten pravopis zaskřípal. „zdrDcadlo“ nás stálo jeden bod. „Hudlice! Hudlice! Hudlice!“ To mohla lesní zvěř slyšet od vracejícího se trosečníka rytmicky útočícího teleskopama na asfalt. Naše motivace je už od Hudlic stále znovu a znovu zkoušena a prověřována.
Gimli vybíhá na šaška a krále. Předem si telefonicky zjistí řešení známého logického problému, leč je mu to k plazení pod vlasci se zvonky platné jak mrtvýmu zimník. Naštěstí získává další 2 body (11b).
Je neděle 01:00 a máme za sebou vláčný (ale rychlejší než na Točníku) start na dlouhé, nudné a bolestivé cestě za rafty. Ozývají se omlácená chodidla, únava a místy i nervy. Na nekonečném 30 km přesunu (místo deklarovaných 20ti) Šárka díky Ondrovi odhaluje taje dvojkové soustavy a naopak my ostatní vše ze světa orientačního běhu (včetně vynálezce kalhot Imreho Gaťé).
Současně s favority idkfa dorážíme do muzea zlata, kde – k našemu
pozdějším velkému zklamání – začíná cesta ke kostelíku v
Krámech. Cestou marně hledáme mince v potoku. Naštěstí stejně
marně i idkfa. Nakonec se dozvídáme, že opravdu šlo jen o posun.
Úroveň „šifry“ nás dožrala, hlavně Šárku. Posledních
deset kilometrů sestupu k raftům do Živohoště se nám opravdu už
moc nechce. Cestou se alespoň potěšíme příjemnou šifrou na hrázi
větrného rybníka. Sestavujeme věty a hledáme chybějící písmena:
Hřiměždice tam půjdeme po raftech, no potěš!
Rafty! Záchrana pro naše znavená chodidla. Což na tom, že nás čeká 20 km proti „proudu“, proti větru, proti všem! Nafukujeme, balíme, nahazujeme vesty a už to šlape. Po prvotních nezdarech přichází koordinovaná Trosečnická jízda. Konečně postupujeme rychleji než ostatní. Héj rup! Náš směr neomylně drží Horákulum.
První stanoviště: obří scrabble. Nejprve vymýšlíme optimální slova. Po tom, co zjišťujeme, jak obří je plocha, se rozhodujeme stanoviště opustit. Víme, že nás 3 body můžou bolet, ale dáváme přednost tomu poznat více úkolů a závod si užít.
Taktika se vyplácí, u potápěče jsme úspěšní (12b) a navíc velice rychlí.
Cesta dál po řece se však ukazuje v silném větru extrémně
náročná. Vyskakujeme tedy z lodě a zapřáhnuvše Šárku
koníčkujeme. Předjíždíme lopotící se lodi a odpočati přirážíme u
stanoviště s pavoukem.
Medicimbal. Provázky svázané kolečkem. Přemístit pár metrů. No problem. Gimli vyvinul systém alá nákupní taška, který bez uzlíků umožnil medicimbalem zaútočit po doslova proběhnuté trase i na Pigiho. Čas 2 minuty 50 sekund je bezkonkurenčně nejlepší (14b – žolík ). Wawi záwidí. Odcházíme po břehu dál a táhneme raft při kraji. Burlaci to neměli lehký. Wawi neříká ani slovo. Patrně je koníčkování v rámci pravidel a je jasně dáno, která varianta právnického rozboru pravidel části C byla správná.
Dalším místem je ohniště. Úkolem je vyrobit z mikrotenové fólie balón, který se vznese do výšky 15 metrů. První je moc velký, druhý se otočí a vzduch vyprchá. Třetí připevňujeme na dvou místech a v letu ho lehce stahujeme, čímž držíme otvor dolů. Vznesl se asi 15 vteřin před časovým limitem (15b). Wawi je opět zde – na přesunech je rychlejší než smrt.
Další stanoviště jsou rybičky. Jemná práce. Po chvíli lavírování na vodě se přesvědčujeme, že loď v proudu není hračka z lega (kterou si člověk může hýbat jako joystikem), nýbrž setrvačný, pomalu se sunoucí objekt spíše podobný klidné kachně. Novým přístupem je tedy ovládání (jako joystickem) Pigiho. Success (16b). Akorát Pigi je překvapený, že po sundání šátku už je tma.
Makáme dál. Duha je natěšený na prusíkování a jedno stanoviště vysoko nad hladinou míjíme, abychom stihli to další. Duha je neomylný (17b), ale dolů mu to trochu trvá. Bodíky se jen sypou. Trosečnická éra začíná. Startujeme do tmy. Prší. Začíná boj s vůlí, proudem, větrem a nekonečným pádlováním. Spásou je mapová GPS. Nakonec, po nedobrovolných mezipřistáních na mělčině, zkoušce slalomu a litrech potu, přirážíme pod křížkem. Opláchnout raft a hurá do hospody, kam přicházíme v neděli v 21:39. Kalhoty prý konečně ani nehřejou, ale ani nestudí. Patrně potřebovaly křest vodou a bahnem. Hudli, hudli.
Startuje část D. Vynucené čtyři hodiny spánku. Fakt jsme chtěli jít dál. Ale je to za body (21b), tak což :-). Pigi, Duha a Ondra klopí jedno točené a pak už se jen nechat unášet vlnami spánku a řevu místních opilců. Vstupujeme do závěru závodu. Připravujeme speedy8, ale ani na ně nedojde. Linéarka obohacená o výlety kolem trasy. A především: přichází info, že do cíle je to už jen 30 km. Překvapivě bez Wawiho koeficientu a je to opravdu jen 30 km. Tipujeme Příbram a nemýlíme se.
Duha bojuje s vlastními chodidly. Společně dobýváme lom na vrcholu kopce u Něčína. Čeká nás pantomima na téma komunizmus. Ožíváme. Ondra jako „znalec“ tématu bude předvádět. Pigi se sovětskou ušankou, americkou bundou, českými kanadami a námi ostatními bude hádat. Zapomněli jsme dát žolíka. Hudli! Nenapodobitelná fronta na banány, srp a kladivo, samopal a mnohá další slova v podání Ondry se sama dokonale nabízejí. Bez problému plníme potřebných 8 slov a získáváme body (22b).
Popojdeme opodál a po přečtení zadání dalšího úkolu se dělíme. Já půjdu na GPSkové stanoviště, Šárka s mapou na kótu a kluci (Pigi, Duha a Ondra) se pokusí splnit házení koulema potmě zavěšeni na laně nad hladinou vody v lomu.
Vyrážím společně se Šárkou směr Něčín. Oba orienťáci, ale přesto hned na začátku zabloudíme. Ztráta zhruba 10 minut. Po chvíli se však vynoříme z lesa v Něčíně. Tam se naše cesty rozdělují.
Obě vedlejší stanoviště úspěšně nalezena (24b). Klukům se nezadařilo a upalují směrem na další velké stanoviště – ohyb zelené pod Chlumem. Dorážím tam první a než stačím přečíst zadání empatie, tak už jsou kluci na místě. Šárka doráží po pár minutách.
Úkolem je shodnout se v odpovědích na jednoduché otázky. Je potřeba shoda aspoň 3 lidí. Taktizujeme a ke slovu přichází opět Hudlice. Ptáme se orga, zda musí být odpověď smysluplná. Nemusí. Je rozhodnuto. Je-li otázka na podstatné jméno, odpovíme „Hudlice“ (a skloňujeme). Na otázku na sloveso odpovíme „hudlovat“. Číslo bude 42. Dáváme žolíka a vydáváme se k otázkám a za 5 minut předkládáme orgovi papírky nezaměnitelně popsané Hudlicemi, hudlujícími Hudlickými a nechyběla ani Hudlická s Hudlicem. Hudli, hudli, hudli! Body jsou naše (27b – žolík). Duha s Pigim a Ondrou půjdou nejpřímější trasou dál a odhlečí Šárce baťoh, aby se jí lépe běhalo. Čeká ji trasa do Luhů ke kapli a mě další GPS stanoviště.
Témeř celou cestu valím napříč lesem za šipkou, obdivuji sílu signálu v
takovém houští a oceňuji mapovou GPS. Nacházím stanoviště, beru
lísteček a valím dál. Předešel jsem jednoho neznámého člověka a další
dva mám v patách. Posílám SMS (28b). Ti dva za mnou mají pekelné
tempo. Začíná krápat. Nahazuji pláštěnku na baťoh a valím dál. Daří
se mi je setřást. Rychlost se pohybuje někde mezi 5–6 km/h.
Krosím to zase napříč lesem za šipkou na zelenou turistickou značku.
Dupnu si do louže tak, že voda jde do boty vrchem. Nadávám. Hudli,
hudli! Kupodivu tam asi ani moc nenateklo a dorážím na Kalcovy jedle
do „čajovny“. Čtu pokyny, zadávám další souřadnice do
GPS. Dostávám vlažný čaj. Volá Duha s tím, jak se má jít po zelené. V
reálu je oproti mapám lehce přeznačena (stejně jako žlutá, která
cestou od kapličky mate Šárku). Popisuji mu situaci a dozvídám se, že
dorazí během 10 minut. Volám Šárce jak je na tom. Říká, že měla
problémy s dohledávkou u kaple. Prý někdo nacpal krabičku s lístečky
do trubky od plotu. Ideální na geokešku, ale ne jako stanoviště.
Nakonec našla (29b) a valí co to jde za námi. Přichází asi 10 minut
po klucích. Ondra plodí 10ti větou esej na téma Octoginta Octo 2008.
Obdržíme navíc sušenky a ostatní také čaj. Cpem do sebe čokoládu a
sušený ananas s papájou.
Pigi s Duhou vyrážejí přímo dál pod Spálený vrch. Ondra odevzdá esej (31b.)
Nyní jsou 3 vedlejší stanoviště. Na kótu Paseky 499 půjde Ondra s mapou a mým PDA jako záložní GPSkou. Já to nakrosím zase do lesů na GPS stanoviště a Šárka se podívá do Drásova na hráz rybníka. Raději to zase krosím lesem, protože na asfaltu se ozývají plosky (stejnou taktiku volí i Šárka, nenechá si ujít závěrečný hustník u rybníka). Nacházím krmelec (32b) a valím pod Splálený vrch. Přichází lehká krize, kterou zaháním zmrzlou müsli tyčkou a sušeným ananasem. 5 minut posedím a již pomaleji ukrajuji poslední kilometry na další stanoviště.
Duha s Pigim mezitím dorazili pod Spálený a posílají Šárku, která našla
(33b), rovnou do cíle do Příbrami. Lehká krize se mi lehce vrací v
podobě pokroucené cesty. Dávám si několik 10m sprintů. Pod spáleným
ihned vyndám karimatku a natáhnu se, žvejkaje sešenku cpu si do
paměti fotky míst, jež máme poznat a zalogovat do GPS. Pigi vyráží
rozvážným krokem napřed. Neležím ani 10 minut a přichází Ondra s
cenným bodem z kóty (34b). Posedíme a poležíme asi 5 minut a vyrážíme
rozvážným krokem s trpícím Duhou po modré do Příbrami, koukaje po
vyfocených místech.
Dlouho nic, ale pak se objeví cedulka lesní cesty. Překonáváme nepříjemný kus po asfaltu, přebíháme státovku a kolem smrdícího těžařského komplexu pokračujeme dále. Vyfocená místa postupně logujeme a rovnou přepisujeme na papírek a nalézáme i tu správnou mrňavou samolepku. V dáli vidíme rozvážně upalujícího Pigiho. Ani volání ho nezastaví. Trochu naprudíme svou přítomností čokla v areálu Kovomontu. Rozhodujeme se překontrolovat přepis souřadnic focených objektů na papírku. Do Hudlic! Několik chyb. To by nás stálo cenné body. Po chvíli je již vidět Příbram, stejně jako neznámý tým za námi. Lehce zrychlíme. Jediné, co nám chybí, je dekl od kanálu. Nacházíme školu, jež je cílem našeho putování. Po chvíli rozvah se na dekl vykašlem. A někdy okolo 10:40 dorážíme do cíle. Octoginta je za námi. Za nalezená místa z fotek se nám daří získat plný počet bodů (36b).
V tělocvičně již spí Šárka na půjčeném spacáku, jelikož ten její
přinesl až nyní Ondra. Odevzdáme zatavený „hřeben“ s
nápovědami a řešeními a rozvalujeme se v tělocvičně. Orgosvíčkové s
knedlíkem se ale nedá odolat. Slušně se nadlábnem :-). Fakt výborná!
Přebalujem bágly, hodíme na sebe pár čistějších kousků oblečení a
válíme zaslouženě šunky. Ondra se shání po mé ségře, která pomáhala
jako B-týmačka. Tak ji za ním pošlu a on si nějak nechá doručit pár
lahváčů pro sebe, Duhu a Pigiho. Dostanou jakési dia-pivo a to Duhu
tak zmůže, že to zalomí. Ostatní kecáme, fotíme, baštíme slané
buráky, kolové želé bonbóny a vůbec co kde zbylo. Máme
42 bodů (TADY MI TO NĚJAK NEVYŠLO, DO HUDLIC!) a po dokonale
zvládnuté části D (celkem 21b z 22 možných) velmi dobrý pocit. Je
však ještě mnoho času a mohou nás tak porazit týmy, které mají více
bodů z dřívějších částí. Vyhlášení je slíbené na 14:00, ale nějak se
to sklouzlo.
Jsou nám představeni A-týmáci, Luděk se zase trochu vykecává. Konečně dojde i
na vyhlášení výsledků. Jde to od zadu. Čím déle neslyšíme jméno svého
týmu, tím méně tomu věříme. Nakonec pro nás na 88ičce 2008 zůstalo
krásné 8. místo. Jsme tedy vlastně vítězi. Ondra to překřtívá na miss
sympatie. Z čeho nás ale zamrazí je, že na 4. místo nám chybí blbé 3
body. Tedy například průsvitky, nebo zrcadlo + GPS bludiště +
multikeška, nebo taky třeba čichací pexeso. Do Hudlic! A co víc, na
legendární 3. místo chybí pouze 7 bodů. Safra hudli! Na to jsme taky
měli. Nebýt třeba Hudlic, nebo spíš zbytečného Nižboru, který
znamenal méně času na Točníku. Trosečníci se tedy zase nestali
nezapomenutelnou legendou. Ale jenom legendou. Se svým přístupem
recesistů, pohodářů, kteří raději 20 minut diskutují jak něco v rámci
pravidel ošulit, než aby do toho vlítli po hlavě tak, jak si to
orgové mysleli.
Nezabila nás osmdesátosmička, nezabila nás ani padající lampa, do které na
parkovišti autem najela jedna orgině a pak nevěřila, že lampa před
jejím zásahem skutečně stála.
Howgh. Hudlice. ;-)