Trosečníci na akci Octoginta Octo 2006

15. 11. - 19. 11. 2006

Tým Trosečníci:

Ondra	Gimli	Verča	Duha	Pigi

ST 15. 11.

21:20
Po lehkém zpoždění Ondry se sházíme v libni na bahnité cestě u tovární haly.

Po chvíli jsme vpuštěni dovnitř obdržíme UV razítko a jsou nám odebrány vzorky, aby se vzápětí potvrdilo, že skutečně máme Ebolu - klon 88. Shlédneme video o tom jak se o nás VIR (Vládní Institut Rizik) postará. Prý nás odveze někam, kde se nás pokusí vyléčit. Rozdělují nás do busů, pomalu nám dochází, že jsme se měli naučit jak naladit vysílačky. Nu což, začátek závodu tedy bude paralerka.

Tak nakonec ne! Vládní autobusy jsou někde u Osinalic na Mělnicku přepadeny partyzány, kteří nás prý zachránili před jistou smrtí, protože pro vládu nic nejsme a jen se nás potřebovala zbavit. Paradoxně se po urychleném výstupu z busů potkáváme s celým týmem na louce. Kažndý drží v ruce kousek mapy a taky máme nějaký pokec. Na mapě je jen malá šipka ukazující asi na 15 Km vzdálený kopec Šedivina.

ČT 16. 11.

Chceme jít přes Deštnou, což se nakonec nedaří díky nedůslednosti tíhnutí doleva. Tak druhá varianta taky padla, protože jsme minuli odbočku zelené. Inu nakonec přes Dražejov, Dubou a pak po červené a dále žluté dorážíme s 19.7 Km v nohách na vrch Šedivina.

Dozvídáme se že se máme ohlásit SMSkou orgům a po chvilce razíme na další 3 stanoviště. Sbíráme informace o 3 místech, kde bude něco dalšího. Vše si kreslíme do mapy. Volíme trasu a pokračujeme postupně na vyznačená 3 místa. Obcházíme je směrem ze západu na východ. Na nápovědu kašleme. U silnice je nevlídno, takže se přesunujeme do Starých Splavů na nádraží, kde bohužel není vytápěná řekárna. Brutální zásek. Když bychom byli jen o maličko pečlivější, asi bychom zde neztratili přes 2 hodiny, čoz jak se později ukázalo, znamenalo, že jsme následující deadlajny stíhaly horko těžko. Aspoň jsme stihli dokoupit cenné zásoby jídla a kupodivu tam měli i hroznový cukr, který jsem nesehnal ani v Hradci Králové, ani v Práglu.

okolo 10:00
Přicházíme k Máchovu jezeru. Lodě jen tak nedostanem - musíme si je zasloužit. Takže následně trávíme asi 5 hodin hraním posléze dosti deprimujích scének. Pro toho, kdo má dobrou pamět pohoda - pro nás tragédie a to hodně úmorná. Einstainovu úlohu o virech, nemocech a zvířátkách řešíme o poznání snadněji. Přechod lan zvládáme aspoň tak, abysme měli 2 pádla.

Plnění úkolů u Máchova jezera	Zadání scénky
Hraní si pod lany	Jídlo to je základ

15:10
Svazujeme lodě do podoby katamaránu pro vetší stabilitu. Pokud bychom se cvakli, 88 by pro nás končila. Takto při romantickém listopadovém soumraku přes Máchovo jezero. Po celkem dlouhých 2.6 Km vidíme bílou plachtu s nápisem 88, takže přistáváme. Posílají nás na nejbližší nejvyšší kopec v okolí. Paradoxně už některé týmy před námi tam nepustili a přesměrovali je orgové rovnou dál. V našem případě se tak nestalo, takže máme možnost pokračovat pořád v normálním pořadí. Po výstupu do toho nehorázného krpálu (jak později zjistíme Malá bučina je teprve pořádný kopec) nás čeká zdá se zajímavá věc. A to, že někteří z nás půjdou se zavázanýma očima a jeden je bude moci navigovat a navíc se budou držet provázku. Bylo by to hezké zpestření, když by provázek končil dole pod kopcem. Nakonec jsem ještě s Duhou nečekal na aktuálního vodiče a zcela po slepu a jen po provázku jsme mazali dál a dál s očekáváním konce. Chyba lávky. Po více jak 3 km přišlo vysvobození v podobě konce provázku a překonání silnice, kde ovšem provázek pokračoval. Snědli jsme tam asi orgům piškoty a napili se ponechaných vod a limonád. Pak jsem dorazili zbylých pár set metrů provázku. To už jsme byli vážně sprostí. Orgové to v tomto případě skutečně přehnali. Úkol nejen že nenadchl, ale navíc kvůli své délce nas*al. Zajímavým zjištěním bylo, že se se zavázanýma očima šlo po rovné cestě úplně stejně rychle jako se pak chodilo bez handicapu. Na slovo "provázek" budem ještě pár týdnů alergičtí.

okolo 17:30
Dorážíme do centra Bučiny. Deadline je do 24:00 a máme oběhat a splnit úkoly na 14 stanovištích, jenž ovšem mají prerekvizity. Nakonec celkem v pohodě ohaluzíme co se dá a máme jich do 23:30. Celých 7. Jedno jsme vůbec nenašli a 2 z časových důvodů vypustili a 4 nedali kvůli prerekvizitám a nedostatku času.

23:30
Bučiny pro nás končí. Abych stihli opustit vojenskou oblast, musíme s k východu dostat do 00:30, takže s cílem splnit cestou ještě jeden úkol vyrážíme s rezervou vpřed k bráně N. I když jsme všechna stanoviště nedali, pořád máme šanci být nejlépe 8., což nám stojí za to bojovat dále. Po mírných zádrhelech v bukovém polomu nacházíme správnou cestu a plníme úkol na stanovišti M - transport míčku. Následně konečně nacházíme doktora Wawiho, který nás posílá 4 km po této silnici, pak 2 km po státovce a pak už jen 500m do místa prvního odpočinku na Tavaliny.

PÁ 17. 11.

okolo 02:15
Víme co znamená orgovských 4+2km... to ještě nevíme, co znamená jejich 500m. Ale popořadě. Po cestě na státovku Duha poznává, co to jsou vlastně halucinace. Má pocit, že podchazí pod krásným železničním viaduktem, občas vidí závoru. Snaží si vsugerovat, že to tam bejt nemůže, ale je to dost reálné. Později se dozvídáme, že například někdo jiný viděl vyskládané papuče a jiné super věci. "Dva" kilometry po státovce šlapem za doprovodu ukulele, draci vpředu neví o co přicházejí. Přišli jsme po státovce do patřičné zatáčky a co nevidíme. Je tam asi 15 týmů, které tvrdí, že šli asi 800m dle popisu a nic nenašli. Volá se orgům. Přijíždí Wawi autem a volá náčelníkovi, jak to teda vypadá. Pak vytahuje mapu a dohadují se, kde že to vlastně je. Nakonec odjíždí a po chvíli se vrací a směřuje nás. Nakonec to nebylo 500, ale 1500m. Taktéž z původních celkových 6.5 km bylo reálných 9.3 km. Mnohé týmy ale zabivakovali nahoře v lesích okolo východu z vojenského prostoru, což se jim stalo osudným v celkovém pořadí, protože pak prostě nemohli stíhat.

okolo 02:50
Strategie je jasná, po 62.5 km v nohách a více než 50 hodinách bezespánku potřebujeme trochu regenerovat. Plán byl, že Ondra vstane v 6 hodin, splní pár úkolů a pokud se já mezitím vyspím aspoň 5 hodin budí mě, jinak Verču.

07:55
Ondra mě budí. Vstává se mi celkem dobře, cítím se trochu rozlámaný, ale celkem rychle se to rozhýbe a razím plnit úkoly. Daří se mi hlavolam, nedaří hra 8čka (Lišák) s pneumatikami. Nabírám nové kamínky a razím řídit autíčko (úspěšně), patovat šachy (což nestačí - chtěli mat) a střílet z kuličkovky, což se bohužel na 4. terči nedaří. Vracím se, budím Veču. Ta jde na sestavování obvodu (neúspěch) a na prší (úspěch). Mezitím se snažím řešit hru Lišáka - neúspěšně. Verča mě předává kamínky, jde budit Pigiho na šachy, já jdu sestavovat obvod. Jako FELák bych to měl dát (ale jak jsem se pak dozvěděl napoprvé to nedali ani 2 elektro inženýři :))). Vstal i Duha, takže pak tak různě jíme, odpočíváme a čekéme jak pořídí Pigi na šachách. Taky zjišťujeme (=dochází nám), že deadline je ve 12:00.

11:40
Pigy šachy nedal, ale aspoň nastřílel. Máme 8 stanovišť, chybí nám 2. Máme na ně 20 minut. S Duhou jsme částečně vyřešili Lišáka a na 4. pokus se nám zadaří. Úkol plní vždy jen jeden a druhý jen okouní, protože spát se nám už nechce.

11:55
9 úkolů, 1 chybí, 5 minut. S Duhou berem kamínky a běžíme na poslední stanoviště. Běžíme 2, jako prostředek psychiké podpory, abychom zvládli běžet. Úkol plní pak pochopitelně jen 1.

11:59:59
Přibíháme na poslední stanoviště. Duha jde hledat skrytou vysílačku, což se mu daří. Nechali jsme ovšem s bundama v centru i papír pro potvrzení splnění, takže se domlouváme na tom, že nám to po sbalení stanoviště zpětně doplní. Haluz jako prase. Stihli jsme spoleně s týmem Bednajt deadline. Za odměnu nám jsou 3 hodiny čumění do blba. Pokoušíme se apelovat na orgy, aby čekací limit zkrátili, že beztak jen přicházíme o možnost pochodovat za světla. Potvora ;) Olajda je neoblomná (ani námi navrhovaný kompromis 2 hodin neprošel), takže co naplat, budem 3 hodiny sedět, abychom pak pochodovali za tmy. Spát se nám až na Verču nechce. Takže se socializujeme s dalšími týmy. Vaříme, jíme, čistíme zuby, kecáme, nadáváme na "provázek" a orgovské kilometry. Každopádně už víme, že pokud dojdeme, nemůžeme skončit jinde než na některém z míst 8 až 12 a pokud pokoříme Bednajt, tak na 11.

15:00
Posun o 300 metrů na první úkol lineárky. Soupis stromů, tvorba orientovaného grafu. Blbě. Vše znova, ale zapsat pěkně do tabulky. A ejhle, správné pořadí barev je hned na světě. Jelikož jsme ještě v normálním pořadí (ne pod čarou), máme právo předbíhat při čekání na stanovišti (týmy jenž jsou již natrvalo za námi za nesplnění deadline) a to tak dlouho, dokud se nedostaneme k Olajdě.

Následuje krátký přesun na signalizační stanoviště. Po zjištění co nás čeké, se ptáme orga za smí být jako médium pro transport informace použito sítě GSM a ten nám to dovoluje. Rozdělujeme si pořadí, pádíme na stanoviště. Postupně kódujeme a SMSkou odesíláme dál zprávu. Nahlédnutí do mapy a míříme hrát lesní golf.

Na golfu kvůli nemožnosti roztrojit Koubušku hrajeme 3 týmy najednou. Jedni ví kam, ostatní je musí hlídat. Vzájemně se sestřelujeme a předbíháme na trati až po závěrečný rozdvojený strom, jemuž se musí prostřelit míčkem mezi tím rozdvojením. Tam zůstáváme beznadějně poslední a plníme podle nás až minutu po limitu. Je nám však nabídnuto, že když splníme 2. část úkolu bude nám to uznáno. Druhou částí bylo strefit si ze skály do sudu opět forestgolfovým náčiním. Ostatní na to měli prý 3 minuty. Nám jsou dány jen 3 pokusy. Já to zkouším jako první a neůspěšně stejně jako Ondra za mnou. Ten patrně ale objevil fígl, takže Pigimu bezvadně poradil: "Nesmíš víc než úplně málo a míň než vůbec!"

Dalším cílem byla Malá Buková. Kopec na dohled, ve dne pohodička. Nám se za tmy ale podařilo lehce uhnout z azimutu a příliš jsme se stočili k severu. Ztráta asi jen 45 minut ;-). Následoval brutální výstup kolmo hore, místy to mohlo být i 45°. To člověka poněkud zahřeje, což se hodí, protože pak musí montovat model molekuly a při tom se už zase dá docela prochladnout. Zde trochu zklamalo zásobování, protože, když jsme dorazili, už nebyly k dispozici nitě od orgů. Museli jsme vázat a lepit čím se dalo. Když nám pak kdesi vyhrabali alespoň kousíček co zbyl po jiném týmu, zjistili jsme jak úžasně se vázalo těm prvním. Nit od orgů nádherně držela, nesvážela se, nekroutila a vůbec byla super. Škoda jen že nebyla... ;-D

SO 18. 11.

Zhruba za hodinu jsme molekulu dovázali a jako zcela poslední s ní vyrazili na sousední kopec - Velkou bukovou. Šli jsme na jistotu po cestě a po nějaké chvíli tam úspěšně dorazili bez vetších obtíží. Ke své blbosti jsme zapoměli, že můžem předbíhat a asi 3/4 hodinu čekali, vytuhli a vůbec naše blbost. Duha následně molekulu umístil na stožár. Který už vypadal beztak ve světle LED čelovek a v mlze úchvatně - jak když by měl nějaké nádory na hlavní nosné konstrukci. Dostali jsme doporučení z jaké cesty se lépe hledá další stanoviště a vyrazili na cestu. Brilantní navigací, jsem se dostali po cestách co nejsou v mapě na tu správnou asfaltku a po ní zamířili k Antoniovi.

Další stanoviště bylo u bývalých parkovacích ploch pro těžkou sovětskou techniku. Jednalo se o zajímavě zpracovanou šifru. V poměrně rozsáhlém areálu bylo na zemi nasprejováno (časte né moc čitelně) "sluníčko", které mělo na paprscích písmenka a jako klíč sloužila pneumatika z náklaďáku, na níž bylo vyznačeno asi 5 čar, které pak určovaly, ze kterých paprsků máme brát písmenka. Ohřejeme se chvíli u ohně a razíme dál smerem na Kuřívody.

Na kraji lesa postavíme stožár v kruhu. Asi na 3 minuty při čekáni usnu... úžasné osvěžení :) Na nic nečekáme a jde se dál po svíčkách. Když se stoupání srovná dojdeme na asfaltku. Pak ztrácíme stopu a chvíli rozvažujeme kudy dál. Naštěstí se celkem rychle daří najít další svíčku a dorážíme na další stanoviště.

Úkolem je překreslit obrazec. Na první pohled lehké, ale jak se v zápětí přesvědčujeme po blbě zvolené taktice, pravda je jinde. Vzorový obrazec ja na jedné straně ochraného valu pro parkovišetě sovětské techniky, na valu je Verča sloužící jako přenašeč informace. U vzoru jsme já s Duhou (oba ČVUT - FEL) a na druhé straně Ondra (UK - Právnická f.) a Pigi (ex. ČVUT - FJFI). Toto rozdělění bylo onou taktickou chybou. Exaktně popsaný vzor se ne a ne zrodit pod křídou právníka a ex jaderňáka. Já s Duhou nechápeme co jim není jasné, druhá strana nechápe asi vůbec nic. :)) Jak se později ukázalo, problém bylo bahno, na které křídou kreslit moc nejde, takže naši mistři výsledný obraz smrskli na 2/3 šířky. Nakonec se to však víceméně podařilo a dokonce naši kreslíři zvládli vysvětlit, kde se nějaké úsečky měly protnout a právě kvůli zmenšení se neprotly. S vyhlídkou další cesty po asfaltu, se přezouváme do botasek/sandálů a přes krátkou louku razíme směr Jezovská Horka. Pomalu se rozednívá. Finální výstup konáme jak jinak než kolmo vzhůru, ale Verča s Ondrou to obcházejí po cestě. Za odměnu si dobrovolně splní úkol s transportováním kýblu s nebezpečnou chemikálií.

Sovětský voják s českou sukovicí a nejen kubánským Rumem v býv. sovětském prostoru

Cestou na Lysou Horu

Následuje celkem dlouhý pochod na Lysou Horu. Cestou potkáváme Veverky a ještě další tým. Chceme si ušetřit cestu po asfaltu a jít velkým průsekem, co je v mapě, ale jaksi se nekonal v reálu. Následují lanové hrátky. Já, Pigi a Duha slaňujeme, Ondra se houpe a Verču táhnem na lanovce. Následuje zajímavý proces smývání fólie s obrazem viru eboly rumem, abychom na ní mohli překreslit mapu, když si ji nasmíme ofotit.

Nakonec se daří a míříme k občerstvení na cestě pod Lysou Horou. Dorážíme víceméně co zbylo, a po mírném oblouku asi o 200° už míříme správným směrem. Následně jdeme pod naměřeným azimutem a naprosto ideálně haluzácky strefujeme patřičnou asfaltku pod kopcem Radechov. Poté do dolní krupé, kde jsme asi 20 minut poseděli v místní hospodě, vykoupili tatranky a slané tyčky. Poté jsme se přesunuli na jihovýchodní konec Dolní Rokytné, kde jsme netrefili optimální cestu, pak jsme vysli na náhorní polní plošinu, kde jsme stále v botaskách či sandálech krosli zprvu pevné, později už značně bahnité pole. Následoval ještě bahnitější cesta, semtam okořeněná hnojem. ;-D. Poté po polních cestách a kousek lesem a spatřujeme chaloupku, ba co víc, dokonce obydlenou. Tážeme se kudy do Mukařova. Je nám řečeno, že je to hned za Borovicí. Do deadline v 16:30 nám zbývá asi 20 minut. Vyrážíme s Duhou napřed abysme to aspoň tak nějak stihli. Škola v níž je místo na spaní je pochopitelně až na konci vesnice na kopci. Nakonec stíháme všichni.

Vykoupené tatranky a slané tyčky	Cesta dál s vlajkou na zádech
Cesta přes pole...	... v sandálech

16:33
Dostávéme informace ke 2. lineárce. Jdeme do hospody na gulášek. Protože se rozbil kotel, neteče teplá voda, takže aspoň osvěžíme nohy ve studené. Uleháme a čekají nás zhruba 2,5 hodiny spánku. I to se hodí... :)) ve 21:00 musíme definitivně opustit školu. Asi stojí za to zmínit, že zdejší hvězdicovou část hry jsme prostě nestihli.

21:00
Vydáváme se na cestu. Naším cílem je nyní vrch Káčov kousek za Mohelnicí. Přes Neveklovice, Mohelnici a Sychrov tam dorážíme. po asfaltu tam dorážíme. Goli nás instruuje, kde se nacházejí šifry, které máme posbírat. Jsou různě hodnocené (1-5 bodů) a potřebujem mít aspoň 20 na postup do další části hry. Oceňujeme, že máme vysílačky (díky orgům za dodatečné povolení) a sbíráme co se dá. Nasbíraná rezerva se hodí. V přilehlé hospodě u grogu luštíme máme lehce přes 20 bodů - když by nám náhodou něco neuznali, ať nemusíme dolušťovat v zimě venku.

zhruba půlnocJdeme po asfaltu směrem k dálnici Praha Turnov, stanoviště má být tam, kde se dálnice kříží s železnicí. Okolo páchnoucí kafilerie s tematickou cedulí "nebezpečí nákazy" přicházíme do vesnice Březina, kde zhruba o půl třetí zkoušíme ukacat pekaře, aby nám prodal něco čerstvého na zub. Dostáváme zadarmo rohlíky. :-) Cestou jsme trochu zaváhali ve vesnici Hoření Kruhy, kde měli ukradenou ceduli z vesnice Podolí. Rychlost v této části tedy nic moc. Únava je již znát. Z Březiny už asi jen 400m po kolejích.

NE 19. 11.

Jsme pod dálnicí a čeká nás "programování". Konkrétně navigovat slepé, povinně se střídající osoby pouze pomocí nul a jedniček. Jsou 4 slepí roboti a 1 programátor a 2 sekvence barev. Každou sekvenci musí řídit jiný programátor. Za programátory se volíme já s Duhou. Díky volbě ne zcela optimálního kódu (posun, rotace - chtělo to taky úkrok) to zvládáme to do 15 minut, tedy dostáváme poukaz na 2 díly z části A léku do finální části hry. Když zjišťujeme, že na další stanoviště je to přes 6 Km, pomalu dedukujeme, že to celkově asi už nestíháme.

Docházíme na stanoviště Písecké rybníky. Už cestou jsme vytušili co nás čeká. My s Duhou na vodu odmítáme šáhnout a jdeme si odpočinout na suchou verandu lehce nabourané a hlavně opuštěné restaurace opodál. Ještě půjčuji svůj provaz na svázání lyží a traktorové duše v provizorní vor, na kterém následně Ondra dopluje na ostrůvek pro heslo. Duha po chvíli na verandě usíná, já si vařím čínskou polívčičku. Akorát ji stíhám sníst, když se k nám vrací zbytek teamu. Splnili perfektně a máme poukaz na 3 díly z části B.

Dalším cílem je hrad kozlov. Cestou děláme zastávku. Konáme co má být vykonáno. Světlo sice už je, ale je taky opar, takže sluníčko moc optimizmu nedodává. Na hrad z vesnice Podhájí víceméně kolmo. Zase děsný krpál. Samotné stanoviště máme trochu problém najít. Nakonec se zadaří. Zjišťujeme, že máme jen 2 možnosti, buď asi 45 minut čekat a pak hrát jakousi běhavou hru, nebo vzít rovnou poukaz na 1 dílek, počkat kontumačních 30 minut a jít dál. Vzhledem k tomu, že už není šance to stihnout do konce přes všechny stanoviště, volíme variantu B. Vaříme dvojitý dobrý hostinec. Poté se dovídáme, že přístí stanoviště je u rybníka Věžák, což je nejkratší cestou asi 9Km. Je to spečetěno. Letos nedokončíme v řádném pořadí (byť se skiplými částmi).

Jdeme tedy na 9ti kilometrovou procházku k dalšímu a pro nás poslednímu stanovišti. Sledujeme rozkol týmu (snad Veverky) z nichž pokračuje jediný člověk po svých taktéž na procházku na Věžák. V Kacanovech dobíráme vodu a jdem dál. Dohání nás tám Piráti ze Sedlce s kterými diskutujeme a krátíme si zbytek cesty. U Věžáku zcela bezchybně lokalizujeme stánek s občerstvením. Nejrříve se však pokoušíme najít stanoviště. To tam již ale není. Voláme orgům a dovídáme se, že stanoviště je již zrušené a že pro nás přideje tranzit. Máme tedy čas řádně prověřit kvalitu výborných špízů a klobásek. Někteří si dávají i druhé kolo, takže práve přijevší orgové musí cvíli počkat.

Zjišťujeme, že cíl je ve vsi Srbsko v srdci Českého ráje. S Piráty a orgy se domlouváme, že nás vysadí 300 metrů před cílem. A zahrajem divadlo, že docházíme po svých. Posledních 30 metrů dobíháme po dvojicích s Piráty a trháme cílovou pásku.

Následuje zakončení, kde orgové sehrají scénku, že se povedlo lék vyrobit. Kupujeme si objednaná trička. Dostávéme svou dávku léku v podobě besipek. :) Někteří jedí erární sójočínu. A vzhledem k malému zájmu mimopražských odjíždíme prvním z busů. Jen nám trochu líto, že není možnost zajít s dalšími týmy do hospody na družbu. Ze Srbska není krom objednaných busů, které nás vezou do Mnichova hradiště jiná možnost cesty domů.

A závěrem?

Ještě jednou děkujeme A i B týmákům za jejich výkony a výdrž při přípravě tak rozsáhlé a perfektně zvládnuté akce. Obzvláště pak za improvizaci a řešení krizových situací.

Suma sumárum jsme nachodili 156 km a k tomu navíc asi 2.6 km jsem ujeli na kánoích přes Máchovo jezero. Kdesi na cestách padl hlod: "5× na Octogintě a mám prochozenou celou republiku."

Jako loni i letos prohlašujeme, že za rok jedeme zase!
(Loňský report Trosečníků z Octoginty Octo )

Za Trosečníky Gimli2 - sepsáno 22.-30. 11. 2006