007 v roce 2009- trosečníci
Přípravy
Web
sledujeme pravidelně, ale po několika namátkových kontrolách přestáváme hlídat
nějaké skryté nápovědy. Po loňském, na nás relativně dobrém umístění si
věříme. Jdem se ale hlavně pobavit a porazit mnoho tymu, s nimiž se osobně
známe. S posledními informacemi získáváme bondovskou znělku a agentskou
příručku. Obojí prozkoumáme a konstatujeme, že ve znělce nic není, ale možná
se může hodit, takže ji nasypeme do MP3 přehřávače a notebooku, který pak
potáhnem s sebou. Agentskou příručku tiskneme asi ve 3 kopiích. Rozhoduji, že
bude pohodlnější, když předepsané společenské oblečení budou dívčí šaty. Aby
je nemusela Kosťa vozit až ze Žiliny, bere je Šárka. Ostatní povinné a
dopuručené vybavení bereme nejméně ve 2 instancích.
Start
Scházíme se půl
hodiny před startem v 10:30 na rohu Kloknerova ústavu. Dejvice známe dobře
téměř všichni. Což nám ale žádnou výhodu nepřináší. ;-) Rozdělujeme se. Šárka
s Burďou a PHX jdou hlídat nuly, já s Kosťou jdeme sledovat co se bude dít u
7čky. Prohodíme pár slov s Ivošem z perníkářů, připravíme psací potřeby a
čekáme. V 11:00 přijíždí odkudsi zelená felicie a z ní vyhrává záznam řady
čísel. Hbitě zapisujeme, děláme trochu chaos a asi po 5ti objetích 7čky autem
mámé hotovo a stahujeme se západně po Evropské k nulám. PHX již má zachyceno,
Šárka zjišťuje poslední čísla. Jsou 3 stanoviště první 2 relativně po cestě k
3., nebudem se zatím dělit. Během chvíle vyzvedáváme první šifrya posíláme
první kódy. Z náměstí svobody odbíhám ve 12:00 vyzvednout nouzovou obálku. Než
se stihnu vrátit máme 2 ze tří šifer vyluštěné. Pomáhám s poslední a
přepočítávám chybu v Karlíkovi a Emiččce.
Parelelně po dejvicích
Luštíme možná až příliš blízko, ale šifra není
schovaná, ale vydává ji agentka s pořádným fárem a odhodlaným výrazem, tak tím
snad nikomu nechtěně neradíme. Je doluštěno a vydáváme se kolem FELu ke
stavebce a dál do kopce. Poprvé a až na vyjímky naposledy se rozdělujeme
(nepočítám Horoměřice). Já mám tu čest ověřit naučené fráze u agenta v Zelené.
Zadaří se a upaluju na kopec na dumluvené místo srazu kde už je Kosťa s PHXem
a šifrou ze Zengrovy. Já přinesl sýrovou mapu a Matěje nad šárkou. Celkem se
bavíme a spekulujeme jak Šárka ocení tuto šifru. Vůbec jsem si nevšimli, že je
celá kurzívou a usoudili jsme, že je to popis místa kde leží další šifra a že
to poznáme. Mezitím je doluštěna sýrová a PHX si jde pro hermelín a 1/3
hyperbol. Poté po drobním nedorozumění se setkáme i se zbytkem týmu. Šárka si
přečte o své jmenovnkyni a rozhoduje se naší teorii prověřit a i se zadáním
jde s Burďou obhídnout kostel sv. Matěje. Sraz si dáváme u Alberta. PHX
přinesl hermelín a tak se i zbytek týmu přesouvá k Albertovi. Tam už máme 2.
třetinu hyperbol a pro poslední do ohybu ulice Nad Paťankou běží Šárka, která
kvůli spánku vynechala dopolední trénink a teď si to může vynahradit.
Hyperboly a přesun do Roztok
Hyperboly nebyly triviální, daly nám
zabrat, ale královsky jsme se u nich pobavili. Snědli královský sýr a vůbec si
to užívali. "Milí agenti, kont..." z toho vylezlo hned, ale dál se to nějak
rozpadlo. Na konci ještě lezlo náměstí. Vzorově jsme se přenesli přes tečky
vzniklé chybou mastného válce v tiskárně, ale asociace s kuželotečkama nám
upevnila myšlenku, že tajenka je na kružnicích. Ne úplně správně, ale dalo se
to luštit. ;-) Nasazujeme metodu "řekni slovo, a my to tam narvem". Po chvíli
lezou další slova. Tak co teď? Něco od "F" ... plácnu "ford", to je auto pro
kontaktniho agenta. Chvíle napětí... a hele, a von tam je "fiat". Následuje
salva smíchu. V tomto duchu pokračujem dále. Zhruba za hodinu a kus je
doluštěno a my si profesionálně necháme ujet bus co staví v Zelené. Tak
směřujem do těžiště trojuhelníka definovaného točnou tramvají v Podbabě,
Kulaťákem a Nádražím Bubeneč???. Fiata najdeme hned, mapu ofotíme, z PDA
vycucnu, ze bus jede za 20 minut a vlak za 40. Jdeme do Podbaby na bus. Řešíme,
kde bude lepší vystoupit, ale to už se trousí další týmy. V 17:18 přijíždí
bus a mladý řidič pohodář z nás má prču. Nakonec zvládneme nastoupit a odjet
asi v 17:29. Nabral skutečně všechny. Včetní Šavlí v vozíčkem. A za pár minut
se vyvalíme v Roztokách u nádraží ven z busu a míříme po modré k vodopádu.
Lineárka do Horoměřic
Obdivujem staré opuštěné vily a Tiché údolí s hukotem letadel ;
-). Lehce si zajdem a musíme se kolem spálené Koliby kousek vracet. Šifru
vyzvedávám z roury u potoka. Vodopád je asi imaginární. Nebo je jím myšlen ten
20cm vysoký "jez" na potoku?
Jdeme kousek údolím dále a nacházáme
plácek na luštění. Šifra pěkná, návodná a snadné a než si střídavě všichni
odskočíme, máme princip a leze nam z toho "MODRAALSOVAVHLISKA". Pomocí místní
mapy zjišťujeme kudy a chvíli před týmem Šavle jdeme dál. U skály, která je
podezřelá to krosím Burďa a PHX nahoru a posléze nacházejí. Ani si nesedáme a
narýsujeme co je třeba. Vybarvíme! Kostiny patelky s Krtečkem - 12 barev za
14Kč nebo možná dokonce 14SK uchvátí šárku. Až je vše pěkně barevné posčítáme
o kolik posouvat. Posuneme a už se škrábeme na Kozí hřbety. Jdeme po pěšince
východně mimo hlavní vrchol a přicházíme tak o výhledy do zapadajícího slunce.
U silnice se pokusíme málem odnést sloupek, ale naštěstí obálku se zadáním
najdeme dřív. Na 10 minut sedáme, identifikujeme Horoměřice, přiřadíme správné
názvy ulic a upalujem dál.
Tento úsek hry patřil bezesporu k nejlepším.
Díky za pozvánku do míst, kam bych asi sám nešel, pokuď by tam nebyla geokeška,
nebo jiná motivace.
Horoměřice
Při příchodu okolo ovčína nám není jasné, proč někdo
koná potřebu v tak divné póze u stromu, ale necháváme ho osudu a najdem volné
místo kousek od Pizzerie a Žabky. Obkreslujeme si schematicky mapu a dělíme
se. Jeden hlídá věci, ostatní jdou do vybraných ulic zjisti co a jak. Mapa (i
ta orgovska) je bidna, ale během pár hodin se podaří na najít úplně vše.
Najíme se, dokoupíme jídlo a pití v Žabce. Trochu se trápíme co s písmenkama a
dosud nevyužitými 4 velkými nápisy. Z písmen zpermutujem smysluplná slova,
poté zjistíme, že modifikace názvů ulic se dala rozdělit do několika skupin.
Máme to zhruba "uplně jiná název", "jedno písmenko blbě", "opak",
"nezařazené". Písmenka si ještě obarvíme přibližne podle sektorů určených 4
velkými slovy. Celkem to sedí až na pár vyjímek a jsme si jistí, že slova
víme. Jediný topol sedí s pojmem "strom". Takže vyrážíme k Juliánovi. Na pů
cesty přichází SMS ať tam chodíme, jen pokud jsme si jisti. Nu což jisti
nejisti, už tam dojdem a uvidíme.
Dovolím si tvrdit, že to byl zbytečný
opruz, běhat po vesnici a oblézat každý strom a lampu, prudit místní psy.
Šifra nešifra. A oceňujeme, že samoobsluha Žabka má otevřeno až do 23 hodin.
Zákysy
Došli a uviděli. Teda spíš neuviděli zadání, ale viděli les
plný světýlek. Hm, jsme tu dobře, teď to jen najít. Asi po 5ti minutách se
daří. Jdeme narozdíl od většiny předpisově mimo dohled a v jehličnatém lese,
který je méně podmáčený usedáme abychom zakysli. Že se jedné o 2kovou soustavu
víme hned. Pracně rozkládáme na součty mocnin. Počítáme dvojtečky. Máme 19
unikátních exponentů. Hm, podle toho se to bude řadit. STOP. A teď bychom
mohli 3 hodiny spát místo zcela totálního zákysu. Kdy jsme nebyli schopní
najít jak tam naplácnout tu abecedu. Nápovědní SMS nás bohužel dohnaly. A po
předlouhých 4 hodinách se nám to daří prolomit. Je už celkem kosa, ale to
netušíme co nás čeká. Kruháč v žádné z asi 6 map nebyl, ale vytipovali jsme
krizovatku a modlili se, aby tam byl. ;-)
Ano, samozřejmě zákys hned na dalším stanovišti a hned přes 4 hodiny. Přes
Přední Kopaninu jsem došli na kruháč ještě asi s 3 týmy. Z auta hraje záznam
letecké komunikace. Sedáme si a snažíme se to celé pochytit. Nahrajeme to a
pak pouštíme z mobilu, který to ale neumí přetáčet. Asi po hodině máme hotovou
tabulku časů událostí a dentifikovane abecedy alfa, bravo, charlie. Trochu nam
ryje hlavou, proc tu neni kod. A uz prochládáme a začíná být zima. Po vzoru
jiných střídavě běháme kolečka kolem kruháče ;-). Po jednom takovém jdu obejít
znovu auto a odchytit nějaké detaily, které nám opakovně unikly. Každopádně si
ale všímám, že některé týmy mají ještě nějaké zadání, které my nemáme. Hups!
Po důkladné kontrole auta objevuji kdesi vzadu za reprobednou zahozenou obálku
se zadáním. Mno což, naše blbost, měli jsme se starat dříve. Ale na druhou
stranu, obálka měla být umístěna viditelně, když tam seděl org a nehrozila
ztráta. Nadáváme, neboť to co jsme dostali je téměř ta samé tabulka co máme,
jen jsou v ní písmenka. Zkoušíme růzené varianty jak vybírat, trochu z toho
leze grafika (nyní už víme, že PRG - zkratka letiště Ruzyně), ale vesměs se
spíš utápíme v nedotažených variantách. V záznamu máme taky dost chyb. Čas
běží a my běháme kolem kruháče pro zahřátí. Přišedší nápověda je zcela na 2
věci, co řekla dávno víme. Směr letiště je zřejmý, z písmenek jsme vykoukali
"makáč", "vyhlídka", "nejvýchodnější vchod". Rozhodujeme se vydal na letiště.
U vyhlídky na ranveje bychom agenta - zdroj mohli zastihnout. Rozednívá se a
mlha která v noci padla přináší krásné zážitky v podobě dosedajících letadel,
které ji rozfoukávají svými motory.
Skrz Kopaninu přicházíme na most
přes západní obchvat prahy. A přemýšlíme jaký *** org nás nutí jít po
čtyřproudovce. Vracíme se s tím, že počkáme na bus a nebudem sebevrazi.
Zastavují nás geodeti přeměřující most a tvrdí, že už to od prošlo asi 50
skupinek podobných šílenců. Na přímý dotaz zda to nejde jinudy, nám sdělí, že
ne, ale že je dobré aspoň uhnout okolo hal spedičních společností. Živí se
dostáváme na letiště. Využijem toalet a paralelně odlovíme na vyhlídce agenta.
Čteme pokyny a jdeme na bus co nás vrátí do města. Je okolo 8. hodiny a sedáme
ještě s jedním týmem na bus a jedem na Červený vrch.
2. paralelka
Keďže sme ja a PHX boli závislí na jednorazových
lístkoch na dopravu, rozhodujeme sa skratkou cez Billu (mali v nej predpísané
noviny a super koblihy) dôjsť až na Vítězné naměstí a tam sa zahĺbiť do tajov
dalších šifier. V autobuse ešte odhaľujeme, kde by asi tak mohol byť pomník
pana von Blumenfelda a uisťujeme sa, že ten Kulaťák bude naozaj najlepšie
miesto, kde založiť tábor. Vystupujeme teda z busu a mierime si to na
najkrajšie pieskovisko v okolí, kde nádherne svieti slniečko (po tej kose na
kruháči pod lietadlami to veľmi oceňujem), vybalujeme raňajky a cd-prehrávač.
Po prvom vypočutí sa mi zdali tie bondovky nejake divné, ale že sú pomiešané
texty a melódie zisťujeme až pri šiestej piesni prvého tracku. No super, hneď
si pomyslím, texty sa priradiť šte dajú, ale melódie? Nakoniec sme mali texty
všetky, melódie nám 3 chýbali. Zatiaľ čo sme sa s Burďou trápili s bondCD,
Gimli a PHX riešili morzeovku, tá prvá, pekná, im vyšla, ale nedavalo to hlbší
zmysel. Medzitým nám prišli 2 SMS o tom, že v agentskom denníku sú nápovedy,
škoda, že nám poradili iba to, čo sme už dávno v tej chvíli vedeli. V rámci
nového pohľadu na vec, sa po Šárkinom návrate s punkovým CD zmenilo moje
pôsobisko a dostala som sa k morzeovke ja (sa musím priznať, že na šifrovačky
chodím už 4 roky, abecedu premieňam na čísla tam aj späť za pochodu, ale
morzeovku neviem). Ak si to dobre pamatám, tak po vyluštení prvej časti sme
dostali text, ktorý znel asi nejak takto "pozri M. je to tu". Z agentskeho
denníka som vedela, ze M. je agent a tu správu o kóde som musela čítať 3x, aby
som ju pochopila (kto doteraz nepochopil, nech namiesto "kod" hovori
"morzeovka" :) ), bolo mi divne, ze šifra sama na seba ukazuje, že v nej je
ešte niečo a tak som skúsila morzeovku z oddelovačov. Hurrá. šifra prelomená,
vylúštené "HLAD ZED SEVER". Po krátkom nahliadnutí do mapy a zistení, že
hladová zeď je orientovana západ-východ sme si hovorili, že to nebude až také
ľahké. Po čase máme v ruke skoro vyluštené bondCD, punkCD o ktorom iba viem,
že myslený slovenský punk je v skutočnosti polský, miesto ďalšej šifry na
hladovej zdi a Barboru s Richardom, ktorá bola medzičasom zrušená. Ešte
nevieme, že šifru od Blumenfelda máme vyluštenu a ideme sa pozrieť po aktovke
do Chotkových sadov. Nič nenachádzame a tak ideme dolu na Malostranskú okolo
dvoch topoľov, a ani tam nič nie je. Šárka s Burďou sa odpájajú na Hladovú zeď
a ja sa na Kampe snažím doladiť aspoň to bondCD. Čas sa pomaly blíži k 14:00.
Hladová zeď sa nepodarila, nič sa nenašlo a ja sa balím, lebo o hodinu mi ide
posledný vlak, ktorým sa dostanem domov v rozumnom čase a záver hry teda už
nie je pre mňa.
A co závěrem?
Skončili sme 28/120 so 16 bodmi, keby sme našli Hladovú zeď,
mohlo byť o bod viac, ale aj tak sme so sebou spokojní. Ani raz sme nešli
slepou cestou, ani raz sme sa nestratili, či už s mapou, alebo bez nej. Škoda
len tých zákysov na IPvX a kruháči pred letiskom, CD pripisujem už pokročilej
dobe bez spánku.
Zhodnocení
...dopisu co nevidet....
za Trosečníky sepsala Kosťa a Gimli2, 24. 4. 2008